Daniel Landa Album

Jeho otec se sebou měl problémů dost.
A v bohatý rodině taky nevyrost.
Vlastní matka nevěděla, jestli ho má ráda,
stalo se co muselo, když ukázal jim záda.

Problémovej parchant, furt by si jen hrál,
učit se mu nechtělo, už ve školce se rval,
a když pořád slyšel: co tu chce ten šmejd;
jediný ho napadlo, mezi svejma bejt.

Jó, ulice je jako sen
duše v plamenech, děsně dlouhej den.
Jó, ulice teď patřej sem,
noc je královna, no problem.

Tak poprvé v životě, našel kamaráda
s ním si nechal na rameno vytetovat hada.
Spolu to snad jednou někam dotáhnou,
když na těžkejch křižovatkách blbě nezahnou.

Hodně lidí spojil, jak ocel tvrdej rock.
Jsou démoni ulic pro ostatní šok.
A chtěli by i milovat, o nic hůř než vy,
na ulici léčej si sví duše bolavý.

Jó, ulice je jako sen
duše v plamenech, děsně dlouhej den.
Jó, ulice teď patřej sem,
noc je královna, no problem.

Někdy je i nejhůř, krev často všechno zkazí.
Vopruz je když jeden do druhýho nůž vrazí.
Jinde zase večer slzy provázej,
to mladý lidi z báglama z domu vodcházej.

Jó, ulice je jako sen
duše v plamenech, děsně dlouhej den.
Jó, ulice teď patřej sem,
noc je královna, no problem.

Chodníkem vajglama posetým kráčej dva páry pevnejch bot.
Kalhoty dole zkrácený, v hlavě věci, který bych neuhod.
Někam jdou, tyhle dvě figury a slunce zapadá.
Dvě stejný znamení na zádech a mě tak napadá, že:

Jsou jako dva přízraky, co vodněkuď sem zabloudili,
pocit jistoty ve mně sílí.
Jsou jako dva přízraky, co vodněkuď sem zabloudili,
pocit jistoty ve mně sílí.

Hárleyů, Hárleyů Davídci na ně čekaj opodál.
A divnou melodii, která z dálky zněla jako bych dlouho znal.
Zapálil jsem si cigáro a čekal, co bude dál.
Jeden z nich se na mě zašklebil, třeba se smál.

Jsou jako dva přízraky, co vodněkuď sem zabloudili,
pocit jistoty ve mně sílí.
Jsou jako dva přízraky, co vodněkuď sem zabloudili,
pocit jistoty ve mně sílí.

Pak odjeli, dál než my dokážem, svět kolem mne ztich.
Hlava se zatočila a den delší se zdál, to asi bylo z nich.
S pocitem naplnění jsem se otočil a chtělo se mi žít
stejně jako ty dva, co přišli napovědět, že není špatný snít.

Ty dva divný přízraky, co vodněkuď sem zabloudili
novou naději ve mně zapálili!

Dlouho čekal na ten den, chlapeček z periférie,
co s kámošema na ulici trávil svoje volný chvíle.

Postávaly na chodníku ve večerních hodinách,
když blížila se jiná horda nikdo neměl žádnej strach.

Slovo dalo slovo, padla první rána,
bitva jako v kině, co končí neprohraná.
Pak se rychle vrhly na bandu nepozvanou,
aby všichni ukázali, že nestojej stranou.

Chtěl ukázat co je v něm, chlapeček z periférie,
aby vo něm řekli, že má ránu jak když kopne bejk.

Chyt prvního, co stál v cestě, ránama ho zasypal.
Když potom ten druhej padnul, tak zběsile kopal dál.
Pak už nikdo nepřemýšlel, kdo je vlastně v právu,
a tak trubka ocelová rozbila mu hlavu.
Zvolna padal na zem přitom život z těla unikal
a už bylo pozdě ptát se jestlipak ten šok zato stál.

Pak chtěl každej vrátit čas, ale pozdě bylo,
slzy v očích a po zádech běhal mráz.

Dlouho čekal na ten den ,chlapeček z periférie

Jestli máš odvahu poslouchat,
jen pro tebe začla muzika hrát.
Jenom si hochu s náma skoč
a v rytmu valčíku v kole se toč.

Jak divoký zvíře chtěl bys být,
tak pojď s náma žít my budem se mít.

Pojďme smrt objímat, pojďme sní zpívat
a na svět bez lásky budem se dívat.
Zahoď sví svědomí daleko od sebe,
poslouchej jak valčíl proniká do tebe …

Tak .. teď poznals můj plášť,
mý jméno je zášť
a smrt to je zpěv,
jak rudá je krev,
tak pojď se mnou, tančit Valčík !!

Cítíš tu sílu valčíku,
v rytmu raz dva tři, seber svůj sentiment, sevři rty,
slzy sem patří.

Ty si ta jiskra vždyť oheň už čeká,
aby byl zapálen.
V duších jsme zamčený, otevři nám
chceme ven!

No .. Tak teď poznals můj plášť,
mý jméno je zášť
a smrt to je zpěv,
jak rudá je krev,
tak pojď se mnou, tančit Valčík !!

Přikrej se závojem noci a vykroč!
Už nesmíš to odkládat
měsíc ti posvítí na cestu
do našich řad.

Cos to teď hochu udělal,
proč ses od nás otočil?
Neodcházej slyším zvony,
buď s náma dýl!

Tak si jdi!
Přijde náš čas,
my budem tu zas,
proč jsou tu andělé,
a proč přestává hudba hrát,
my chcem mašírovat!!

Ty jsi holka nebezpečná,
naše láska bude věčná
uvěř tomu, že jsme bohatý,
štěstí nám teď šlape na paty
prachy z tý banky máme celý,
ani jsme tam moc nestříleli.

Hotel u cesty, symbol neštěstí
ty chceš teďka spát, to se musím smát
klepem na dveře, dobrá večeře .
V bílý posteli noční veselí
v bílý posteli noční veselí.

Proč jsi tenhle hotel vybrala
a mě ses vůbec na nic neptala
když jsem tam to auto viděl stát,
začal sjem se o nás trochu bát.
Teď banda fízlů, jak v hororu,
do oken se šplhá nahoru
na nás.

V tom pajzlu jsme v hajzlu
ty to znají už nás mají
skoro svítá, už to lítá.
V bílý posteli mi tě odstřelí
v bílý posteli mi tě odstřelí.

Sakra něco vlítlo mezi nás,
neodcházej, ještě není čas
zkus to přemoct aspoň na chvíli,
škoda ze tě takhle trefili
doufám, že tě to moc nebolí,
k svátku ti dám novou pistoli
-velkou.

V tom pajzlu jsme v hajzlu
ty to znají už nás mají
skoro svítá, už to lítá.
V bílý posteli mi tě odstřelí
v bílý posteli mi tě odstřelí.

Vypadáš jak když spíš,
houkačky neslyšíš.
Tak ty jsi mi takhle utekla
nejkratší cestou do pekla.
Výstřely práskaj tmou,
já letím za tebou
teď!!!

V tom pajzlu jsme v hajzlu
ty to znají už nás mají
skoro svítá, už to lítá.
V bílý posteli mi tě odstřelí
v bílý posteli mi tě odstřelí.

Ještě, když chodil do školy,
vždycky nejlíp z nás plnil úkoly
skvělý diktáty, dětský kravaty,
kluk jak andílek, trochu debílek.

Brejličky se mu mlžily,
zato jedničky se mu množily.
Dobře maloval, skvěle žaloval,
tenhle andílek, malej debílek.

Holky ho nikdy nechtěly,
asi proto, že byl příliš nesmělý,
tak je nesnášel, třídní donášel,
ten náš debílek, pardon andílek.

A tak životem šel tenhle tlustínek,
cestu mu vyšlapal jeho tatínek
na drahej fráček malej odznáček,
hajzlík od kosti co má rád
sladkosti.

Vlasy pomádou pomazaný
náš andílek má velký ambice
hlavně v politice a kritice.

Chlapeček co tone v mindráku,
sedí teď ve velkým baráku,
veliký fáro v hubě cigáro,
už ne andílek, teď je debílek.

Těžko se facce ubrání
a tak je chudinka strašně humánní
velmi morálně škodí po straně,
pomluva docela hodně udělá.

Vlasy pomádou pomazaný
náš andílek má velký ambice
hlavně v politice a kritice.

Znám jich víc těchhletěch hajzlíku,
dělaj politiku, píšou kritiku.
Oči jim zaplanou při útoku stranou,
ve škole andílci teďka debílci.

Rychlost je opojná, riziko láká,
mašina ňáká, teď kolem proletěla,
dej si panáka abys mě potom chtěla,
vůle vyhrávat proniká do těla .

Krajem se rozléhá motorů řev
kupředu letí česká krev,
kupředu letí česká krev,
muzika burácí.

Holky a mašiny
záplaty na džíny
lahodnej žlutej mok
je ku předu krok.

S partou magorů, jo to je vono!
No tak si vem ten svůj díl.
Buď s náma tady, neotáčej se zády,
aby ses i ty probudil.

Krajem se rozléhá motorů řev
kupředu letí česká krev,
kupředu letí česká krev,
muzika burácí.

A když se hlava bleskově k zemi blíží,
to jsi pak rád, žes přežil bez obtíží.
Je spoustu takovejch, co kliku neměli,
na jejich počest my budem veselí.

Krajem se rozléhá motorů řev
kupředu letí česká krev,
kupředu letí česká krev,
muzika burácí.

Do naší ulice se stěhovala zombice,
má tetovaný záda, asi mě má ráda .

Říkám ji dokola, že vypadá jak mrtvola,
usměv neuvízne, jen mě trochu hryzne .

Má krásný žlutý vočička, je to moje holčička.
Z natržený huby čnějí dlouhý zuby.

V rubáši peláší mému náručí vstříc
zombice z naší ulice.

Usmívá se zombice, když zmizela řeznice.
V hrnci něco vaří, kde jsou popeláři.

Zavřeno má pekařství, kde je pekař? - kdopak ví?
Místní policie, se před ní neukryje.

Před mojí malou zombicí, co vyprázdnila ulici.
Už je taková zrůdička hladová.

V rubáši peláší mému náručí vstříc
zombice z naší ulice.

Vyžraná je márnice I Ruzyňská věznice.
Brácha nevěří, že ho chce k večeři.

Praha žije v panice, že sežere ji zombice.
Moje chcípla láska, co do ouška mi mlaská.

Já až se s ní ožením, tak vás taky všechny sním.
To mě naučila živá-mrtvá milá .

V rubáši peláší mému náručí vstříc
zombice z naší ulice.

Krátery na duších, který nikdo
netuší
zamaskovat legrací, srdce krvácí.
Navzdory kritikům budeme mít
vlastní dům,
kde budem jenom my hoši ztracený,
ten dům si každej ve svým srdci
postaví.

Jsme prokletá banda, co dolů padá,
naděje na štěstí pomalu zvadá,
pouliční písně zpívaj pěsti
na klouzačkách do neštěstí.
Blbě se usíná, rychle jde čas
snad jednou probudí nadějí v nás
a po těchhle klucích co hrozili
všem,
jednou se jednou slehne zem.

Tempo je zběsilý, koně se splašily
jsme ztracení hoši, co zabloudili,
my jsme ty ztracený, hříchem
zablácený,
justice je nahá, když si po nás sahá,
jdem po stopách, co vedou rovnou
do ráje.
Hezkej pan s kravatou, s čepicí
placatou
nepustí nás do dveří, když se sešeří.
Ti co s vlky vyjou, lásku v nás
zabijou,
ke štěstí jím stačí, když nás ke zdi
tlačí,
to my jsem hoši asi navždy
ztracený.

Jsme prokletá banda, co dolů padá,
naděje na štěstí pomalu zvadá,
pouliční písně zpívaj pěsti
na klouzačkách do neštěstí.
Blbě se usíná, rychle jde čas
snad jednou probudí nadějí v nás
a po těchhle klucích co hrozili
všem,
jednou se jednou slehne zem.

Tak roky plynulý, starý časy
minuly
a list oddací karty obrací.
Naběhly myšlenky, jak zaplatit
složenky,
ale energie, ta v nás pořád žije,
jen pomyslnej mantinel ji zadrží.

Jsme prokletá banda, co dolů padá,
naděje na štěstí pomalu zvadá,
pouliční písně zpívaj pěsti
na klouzačkách do neštěstí.
Blbě se usíná, rychle jde čas
snad jednou probudí nadějí v nás
a po těchhle klucích co hrozili
všem,
jednou se jednou slehne zem.

Někdy se otočím, za mnou můj
vlastní stín
vstoupil do dveří, venku se šeří.
Hlavou na mne kývá, do tmy mne
vyzývá,
tam stojej postavy, čas se zastavil,
to vracej se mi zpátky hoši
ztracený.

Jsme prokletá banda, co dolů padá,
naděje na štěstí pomalu zvadá,
pouliční písně zpívaj pěsti
na klouzačkách do neštěstí.
Blbě se usíná, rychle jde čas
snad jednou probudí nadějí v nás
a po těchhle klucích co hrozili
všem,
jednou se jednou slehne zem.

Tak si v pohodě kráčím temnou ulicí
vedle se perou dva rváči, ne česky mluvící.
Děvy tu prodávají těla, vedle opilec blil,
pak kulka přiletěla a někdo mne
zastřelil.

Včera mě někdo trefil,
prohnal mi hlavou kulku,
zem byla hrozně studená
ze života užil jsem si půlku.

Vůbec nevím proč, rudě se mi
zastřel vobzor,
pro slepičí kvoč, měl jsem si dávat
pozor.
Možná si mě někdo s někým splet
a možná kvůli krátkejm vlasům,
pěkně zkurvenej je ten svět,
asi jsem měl změnit trasu.

Včera mě někdo trefil,
prohnal mi hlavou kulku,
zem byla hrozně studená
ze života užil jsem si půlku.

I vám se to může stát, že vás někdo
střelí,
nemáte tak blbě stát, že jste to
nevěděli?
Střílení je dneska v módě, hlavně
pro ty z ciziny,
tak radši zůstaňte doma a
nedělejte kraviny.

Včera mě někdo trefil,
prohnal mi hlavou kulku,
zem byla hrozně studená
ze života užil jsem si půlku.

KRYSAŘ:
Nevím, proč jsem poslední noc nemohl spát,
přece není tu nic, čeho měl bych se bát,
jdu zas krysy, jak obvykle, na smrt hnát.
Co je to za mrak, co se mi do mysli vkrad,

vím co je umírat. Znám všechnu bolest tady toho
světa.
Mně neublíží nenávist, už vůbec ne zlá věta.
Když cit se zvolna probouzí, to s Krysařem je
veta.
Musím odejít, hned jak dozní píseň staletá.

Radši ať pojdu, ať smrt mě skolí,
láska nepatří do srdce krysaře.
Co po mně chceš, Osude! Vždyť to bolí.
Proč podíval jsem se dnes týhle ženě do tváře!

Na obzoru vidím matně,
rudou skvrnu, je jako krev,
k tomu slyším, a to je špatně,
lidí řev.

Jak voda dav se valí,
teď už jej nezastaví nejpevnější val.
Ta síla trhá skály.
A Bůh se na to ani radši nedíval.

Vidím, jak domy hoří,
jak někdo bez důvodu krev tu prolévá,
jak hodnoty se boří,
z tý hrůzný představy mne horko polévá.

Musím zůstat tím, kým jsem byl,
jako prázdnej pokoj v opuštěnym domě.
Díky za to, že jsem pochopil,
že láska není pro mě.

Osude, jak jsem ti teď za výstrahu vděčný,
ještě dneska tohle město opustím.
Pro tenhle kraj jsem velmi nebezpečný.
Díky za to, že to vím.

Seriál skončil. desátá bije
S údery hodin klesá tvá šíje.
Zívat je levné. nejlevnější je
Pořád jen ve dvou být.
Zrcadla koupím v kutilském krámě.
Budem se množit, i když jen klamně -
říkám si, když tu vykoukne na mě
Králíček Azurit

V prádelním koši pěkně si hoví.
Nádherně modrý, hebký a nový.
Byt máme velký, jenomže kdoví
proč se k nám přišel skrýt.
Hned mi řek: "Jsem tu dík ruce trhu.
Vědecky počat, z dobrého vrhu.
Poslední výkřik vývoje druhů -
Králíček Azurit.

ty snad chceš dítě? Přemýšlej chvíli!
Na to jste ještě nanešetřili.
Já jsem však levný, odolný, čilý!
Vem si mě. Získáš klid".
Co na to říci? Je to tak jasné.
Údaje sedí. Výpočet pásne.
Přesvědčil všechny - proč tedy nás ne?
Králíček Azurit.

Osud nás vodí různými tanci.
Málokdy ovšem dá nám i šanci.
Ten, kdo ji pustí nebude v ranci.
V tom musí jasno být.
Šlo to ráz na ráz. byla to chvíle.
Srst sice modrá, maso však bílé.
Chutné a zdarma... Pištěl tak mile.
Králíček Azurit.

Je na nádhernej večer, tak začínám psát
a víno mi dodalo sil.
Bůh je mi svědkem,že měl jsem tě
rád - to tenkrát snad ještě byl.
Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet,
v nich stálo, jak v tvým klínu spím.
Však s posledním volnem se roztříštil
svět v němž nikdy tě neopustím.

Pak u vlaku ty - cizí žena! Promiň
mi, že jsem ti lhal.
Ještě teď slyším tě toužebně sténat ...
Tu tvoji fotku jsem roztrhal.

Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám.
Víš, já jsem teď tady ty tam.
U díry v blátě se sám sebe ptám,
a sám si i odpovídám ...

... proč u vlaku jste stály na mě jste se
smály,
ty a moje máma, starší cizí dáma.
Dětskej pokoj? K smíchu ! Povečeřím
v tichu.
Rozhovory váznou, vždyť mám duši
prázdnou.
Vzpomínky jen bolí ať už na cokoli.
Ztracenej je klíč ... Už abych byl pryč!
Zpátky se chci vrátit, ne se tady ztratit.
Fronta zpátky láká, domov pro vojáka.

Když země je rozrytá polibky děl
a hvízdání protíná vzduch,
píše ti kacíř, co do pekla chtěl pro
mámení barevnejch stuh.

Pro tenhle okamžik nemůžu lhát a utíkat
jak malej kluk.
Ať jinej zabuší u vašich vrat - mě uhranul
polnice zvuk.

Když zatroubí nám k boji, tak to za to
stojí. Nenávist i láska - kolem země praská.
Plameny se mají, když si s náma hrají.
Pak nastane klid a my snad můžem jít
každej do svý díry bez boha a víry.
Z ušlápuejch branců zbyla banda kanců!
Tak se teda měj a něco si přej,
než se nebe zřítí a tím skončí žití.

A tak posílám ti pozdrav z fronty. Oheň
už přestává hřát. Víno je silný a teploučký
střílny, přijmou mě s láskou až odejdu spát.

Nesmí spustit z očí silnici.
Prst na spouští, hlídá hranici.
Přesně tak, jak řekl velitel :
vyčkávat až přijde nepřítel.
Zbraně chladí v rukou víc než led,
potom přišel rozkaz nestřílet.

Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.
Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.
Polož zbraň! Odejdi pryč!
Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!
Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.

Zlost a rozkousanej ret,
nahmatal krabičku cigaret.
Poprvé a na vždy už se vzdal.
Dneska na posledy rovně stál.

Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.
Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.
Polož zbraň! Odejdi pryč!
Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!
Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.

Vypuštěn, jak fotbalovej míč,
odchází tak trapně z hranic pryč.
Pro slzy už skoro nevidí.
Habešanům marně závidí.
Nejde to skousnout, jen tak tiše stát,
bez náznaku obrany nechat se fackovat.

Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.
Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.
Polož zbraň! Odejdi pryč!
Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!
Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.

Ze železa stal se potom sliz
a záletník tak dostal syfilis.
Hrdina se před zrcadlem lek,
včera na souseda něco řek ...

Letadlo stoupá nad mraky,
v něm čtyři muži s padáky.
Tváře se černají barvivem,
kapsy jsou narvaný střelivem.V překrásný noci se vznášej tmou,
ale jen tři padáky se otevřou.
K zemi se řítí jeden z nich.
Skok poslední z posledních.

Vešla smrtka dál bez pozvání
s kosou ve vaku.
Rána o zem změní k nepoznáni -
nevýhoda padáku.

Není čas na slzy jde se dál.
Strážnej v budce usínal.
Ještě že tak ! Aspoň měl to hned.
Ledvinu rozpůlil bajonet.

Když potom měsíc ozářil stín.
Vylezl ten střelec z ostružin.
Natáhnul, zamířil, vypálil.
A úplně přesně strefil cíl.

Zase smrt se do jídelny vkrádá,
hladová velice.
Malá, drzá kulka ráda záda.
Nevýhoda měsíce.

Ti dva, co zbyli, plíží se v před.
Z dálky je oslovil kulomet.
Hlasitě štěká jak zuřivej pes,
už nebude zítra, už bylo jen dnes.

Letadlo stoupá nad mraky, v něm deset mužů s padáky.
Ale co bych vám o tom povídal,
každej ví dobře, jak to bude dál !

A tak smrtka dál kosou mává,
to se nemění.
Pořád bude mrška trochu hravá.
Nevýhoda válčení.

Tma padá k zemi níž.
Neboj se slov bratře a přistup blíž.
Tam někde na nebi z motivů slovanských se zrodil stín.
A cejch stále pálí. Pro strach, že se slovo změní v čin.

Jsem Smrtihlav, tak drž se mých křídel
a obletíme svět.
A všichni budou závidět.
Smrtihlav na zádech ozdoba z kostí,
vítám tě v řadách pozvaných hostí.

Spálí plameny město za obzorem. Spálí!
Kalí vodu pán nakažený morem. Kalí!

Malého človíčka v brýlích přelet můry vyděsil.
Tak začal kolem sebe plácat. Zběsile. Ze všech sil.
Ale byl moc slabý na to, aby zabil.

Létá můra dál klidně kolem světa. Létá!

Tam někde na nebi z motivů slovanských se rodí další stín.
A cejch pálil jen chvíli. Pro strach, že se slovo změní v čin.

ANO, jsem Smrtihlav. Mávnu křídly
a roztočím svět.
Jako motýl sem se nepoved.

Smrtihlav na zádech lebka bíle září,
má křídla hebká mají nekonečně tváří
a strach se plíží po stěnách.
Až motýl smrti přiletí,
dejte si pro jistotu, lidi, pozor na děti.

Ale já si jen létám okolo hlav
a jenom děsně vypadám.
Jsem Smrtihlav!
Smrtihlav

Ohnivý květy vykvetly ze střech domů.
Žár spálil na prach naděje a sny.
Popel se snáší na pahýly stromů.
Klany se rodí. Už se sečetly dny.

Toulavý psi, který nikdo nemá rád,
rvou se o kus masa, z tlam jim kape krev.
A kradmý pohledy míří do tvých zad.
Od skal sem doléhá podivný zpěv.

Konec jedný hádanky, bit je pán i lůza.
V rytmu dětský říkanky, poznáš, co je hrůza.

Taková malá planetka vesmírem si sviští.
Z dálky světu přiváží úplně nový řád.
Osmý den chaosu a bordel v mraveništi.
To zavrhla matka syna, jenž jí neměl rád.

Jedna tlustá čára za nekonečnou pýchou.
Velká tečka za větou nedokončenou.
Kouř se vznáší nad krajinou tichou
a ty ještě jednou zamávej na rozloučenou.

Knokautován na kolenou klečí náš svět.
Poražen se těžce sbírá z otřesu.
Modlitba se dere přes popraskanej ret.
Vítá tě Země v novým účesu.

Taková malá planetka vesmírem si sviští.
Z dálky světu přiváží úplně nový řád.
Osmý den chaosu a bordel v mraveništi.
To zavrhla matka syna jenž jí neměl rád.

Konec jedný hádanky, bit je pán i lůza.
V rytmu dětský říkanky, poznáš, co je hrůza.

Taková malá planetka vesmírem si sviští.
Z dálky světu přiváží úplně nový řád.
Osmý den chaosu a bordel v mraveništi.
To zavrhla matka syna jenž jí neměl rád.

Na obzoru ani mrak, ani loď, no prostě prd,
Nuda, to je pruda, to už fakt je lepší smrt.

Plavím se tu jako vůl a ksicht mi rozežírá sůl.
Nemít místo ruky hák, už bych si facku dal.
Prázdný láhve, prázdnej stůl, hlad se s náma neminul.
Nemá lehkej úděl ten, kdo pirátem se stal.

Na obzoru ani mrak, ani loď, no prostě prd,
Nuda, to je pruda, to už fakt je lepší smrt.

Je schlíplá fangle s lebkou a zkřížený jsou hnáty,
Kořalka ať teče, to je pro nás pro piráty ráj.

Vítr vůbec nevane, a když jo, tak přestane.
Stojíme jak na souši, to nevěstí nic dobrýho.
Než se člověk naděje, skočej na něj kurděje,
Včera jsme si připíjeli na prvního mrtvýho.

Bez výrazný vzpruhy možná za dva dny jsme tuhý.
Tak modlíme se k Bohu, ať nám sešle ňákou bárku.
Jak bych rád měl co žrát, šavle už má taky hlad.
Už se asi nedočkáme loďky plný dárků.
Je schlíplá fangle s lebkou a zkřížený jsou hnáty,
Kořalka ať teče, to je pro nás pro piráty ráj.

Na obzoru ani mrak, ani loď, no prostě prd.
Nuda, to je pruda, kor když se blíží smrt.

Je schlíplá fangle s lebkou a zkřížený jsou hnáty,
ořalka ať teče, to je pro nás pro piráty ráj
Je schlíplá fangle s lebkou a zkřížený jsou hnáty,
Kořalka ať teče, to je pro nás pro piráty ráj
Je schlíplá fangle s lebkou a zkřížený jsou hnáty,
Kořalka ať teče, to je pro nás pro piráty ráj!

Taková dírka menší než halíř.
Takový zčernalý malinký nic.
Obraz, co maloval úchylnej malíř,
zátiší s postavou u popelnic.

Asfalt ti vychází naproti vstříc,
není co dodat ani není co říct.
Malý srdíčko v těle chce na poplach bít,
a tobě ňák nejde pochopit, že musíš jít.

Do uší doléhaj chvatný kroky,
blikání majáků neruší klid.
Život si odtéká do blízký stoky.
Je pozdě na plány, je pozdě snít.
Bohužel platí, že život je krátký,
kdyby to šlo, sakra, obelhat čas.
Vrána tě dovede na chvíli zpátky
a ty jako stín vrátíš se zas.

Vítr se zvedá a začíná vát,
vrána už přilétá, zas můžeš vstát
a běžet jak šílenec tam, kam jsi chtěl,
kéž bys jí tak ještě políbit směl.
A pak letíš dál a musíš se smát.
Budou se divit a budou se tě bát.

Kde ses tu vzal, to snad šálí je zrak.
A teď jsou košile rudý jak mák a né jen tak.

Vrána zas přilétá, ty musíš zpět,
opustit navždy ten prašivej svět.
Navrať se tam, kde jsi dávno měl být,
jdi najít tajemství, co nesmíš prozradit.

Zrovna jsem koupil prutem přes záda
vod tlustýho chlapečka v modrý šále,
rána za uši nezahnala hlad,
kterej mám stále.

Tamta nafintěná doga se má,
taková hezká, bohatá panička jí vodí,
s takovou smůlou, jakou mám já,
s tou se snad rodíš.

Sem prašivej čokl, prašivej pes
a každou chvíli lituju,
že sem někam vlez,
ženou mě kvaltem ode všech vrat
a přitom
já mám lidi rád.

Brutálně žerou mě blechy v kožichu,
každou noc zdá se mi o psím ráji,
o hárajících fenkách
a o mě jak se tam s nima válim.

Včera mě u nádraží honili chlápkové,
co si mě málem upekli k jídlu,
asi jim taky schází kus k dobrýmu bydlu.

Sem prašivej čokl, prašivej pes
a každou chvíli lituju ,že sem někam vlez,
ženou mě kvaltem ode všech vrat
a přitom
já mám lidi rád.

Pra-prašivej čokl, prašivej pes
co každou chvíli lituje, že někam lez,
ženou ho klackem ode všech vrat
a přitom
kupodivu
eště má lidi rád.

Pra-prašivej čokl, prašivej pes
co každou chvíli lituje,
že někam lez,
ženou ho klackem ode všech vrat
a přitom
kupodivu
eště má lidi rád.

Tak a teď proberem, to co mě nechceš říct,
ale myslim si,že už to chápu
...že po světě pobíhá daleko víc
přítažlivejch chlapů.

Všichni to věděli a všichni se mi smáli,
že dělala si ze mě vola.
A teď nás vezou tam k oltáři v dáli
ultrarychlý kola,
ultrarychlý kola.

Dvěstě v městě,
třista z místa,
přímou čarou do náruče antikrista,
semafor má barvu jako komunista.
Letíme jako střela, nelži žes to nevěděla!
Lásko, lásko budeme se bát.
Řítit se nocí jako tolikrát.
Snad mě máš ráda, i já tě mám rád.
Hlava se mi z toho točí,
proč ti tečou slzy z očí.

Né teď je pozdě na dávání kopaček,
v těch se špatně jede,
a nás čeká ještě pár pitomejch zatáček.
Měl jsem ti to říct předem.

Je rozmazaná krajina a gumy kvičí
song na rozloučenou.
Všechno ti odpouštim,
když do tmy fičim.
A ty budeš mou ženou.
A ty budeš mou ženou.

Dvěstě v městě, třista z místa,
přímou čarou do náruče antikrista,
semafor má barvu jako komunista.
Letíme jako střela,
nelži žes to nevěděla.
Lásko , lásko budeme se bát.
Řítit se nocí jako tolikrát.
Snad mě máš ráda, i já tě mám rád.
Hlava se mi z toho točí,
proč ti tečou slzy z očí.

Uprostřed lesa ležím v mechu
a prost všeho spěchu
fakt nevím kam dál.
Hvězdy mlčí, jak do nich čučím
a ptám se, jestli sem
nepřebral.
Hlava se točí,
když zavírám oči,
to spánek se pod víčka
neslyšně dral.

Na dušičky pozor dejte,
do mechu v lese si nelehejte.
Světy se prolnou na dušičky,
tak buďte doma a zapalte svíčky.

Prazvláštní chvění mě ze spánku budí,
chladná zem studí,
však cosi mě hřálo.
Cizí dívka mě po tváři hladí
a že mi to nevadí, tak se to stalo.
Havraní vlasy mi bičujou líce
a já chci více,
vždyť ještě mám málo.

Na dušičky pozor dejte,
do mechu v lese si nelehejte.
Světy se prolnou na dušičky,
tak buďte doma a zapalte svíčky.

S neznámou kráskou pak do tmy sem spěchal,
však něco jsem nechal tam na mechu.
Kampak mě vede,
kampak to běžím,
vždyť mý tělo leží tam bez dechu.

Na dušičky pozor dejte,
do mechu v lese si nelehejte.
Světy se prolnou na dušičky,
tak buďte doma a zapalte svíčky.
Na dušičky pozor dejte,
do mechu v lese si nelehejte.
Světy se prolnou na dušičky,
tak buďte doma a zapalte svíčky.