Daniel Landa
"Ztracení Hoši"

Krátery na duších, který nikdo
netuší
zamaskovat legrací, srdce krvácí.
Navzdory kritikům budeme mít
vlastní dům,
kde budem jenom my hoši ztracený,
ten dům si každej ve svým srdci
postaví.

Jsme prokletá banda, co dolů padá,
naděje na štěstí pomalu zvadá,
pouliční písně zpívaj pěsti
na klouzačkách do neštěstí.
Blbě se usíná, rychle jde čas
snad jednou probudí nadějí v nás
a po těchhle klucích co hrozili
všem,
jednou se jednou slehne zem.

Tempo je zběsilý, koně se splašily
jsme ztracení hoši, co zabloudili,
my jsme ty ztracený, hříchem
zablácený,
justice je nahá, když si po nás sahá,
jdem po stopách, co vedou rovnou
do ráje.
Hezkej pan s kravatou, s čepicí
placatou
nepustí nás do dveří, když se sešeří.
Ti co s vlky vyjou, lásku v nás
zabijou,
ke štěstí jím stačí, když nás ke zdi
tlačí,
to my jsem hoši asi navždy
ztracený.

Jsme prokletá banda, co dolů padá,
naděje na štěstí pomalu zvadá,
pouliční písně zpívaj pěsti
na klouzačkách do neštěstí.
Blbě se usíná, rychle jde čas
snad jednou probudí nadějí v nás
a po těchhle klucích co hrozili
všem,
jednou se jednou slehne zem.

Tak roky plynulý, starý časy
minuly
a list oddací karty obrací.
Naběhly myšlenky, jak zaplatit
složenky,
ale energie, ta v nás pořád žije,
jen pomyslnej mantinel ji zadrží.

Jsme prokletá banda, co dolů padá,
naděje na štěstí pomalu zvadá,
pouliční písně zpívaj pěsti
na klouzačkách do neštěstí.
Blbě se usíná, rychle jde čas
snad jednou probudí nadějí v nás
a po těchhle klucích co hrozili
všem,
jednou se jednou slehne zem.

Někdy se otočím, za mnou můj
vlastní stín
vstoupil do dveří, venku se šeří.
Hlavou na mne kývá, do tmy mne
vyzývá,
tam stojej postavy, čas se zastavil,
to vracej se mi zpátky hoši
ztracený.

Jsme prokletá banda, co dolů padá,
naděje na štěstí pomalu zvadá,
pouliční písně zpívaj pěsti
na klouzačkách do neštěstí.
Blbě se usíná, rychle jde čas
snad jednou probudí nadějí v nás
a po těchhle klucích co hrozili
všem,
jednou se jednou slehne zem.