Daniel Landa
"Andělé"

Uzoučká pěšinka uprostřed močálů,
ukryta v mlze, se plazila do noci.
Po ni šly postavy mlčky a pomalu.
Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci.

Kráčeli cestou do temnot v hlubinách.
Ta kdysi zářila, jak brána do ráje.
Na ztichlou krajinu dopadal hvězdný
prach.
Tma všechno pohltí soucitu nemaje.

Teď sídla v zemi mají, křída pelichají.
Jsou to padlí anděle a někdy dost pijou,
když po nocích dělaj, že na plno žijou.

Tak strašně chybí víra - na to se neumírá.
O lásce málo vědí - lásky se nenajedí.
Zoufalá apatie - to duše uvnitř hnije.
Nevědí, co je štěstí - dostaneš hajzle pěstí.

Chodí často v džínách. Škodí ve skupinách.
Padlí andělé se špinavým peřím,
s naději vzhlížejí k zamčeným dveřím.
V nebi je málo chtěli. Šklebí se - zapomněli,
že sem z nebe spadli to protože kradli.
Šlohli asi kus nebeský krásy.

Doba je mladá, hvězda už padá.
Přišel čas přát si všechno ! Andělův život je
krátký.
Možná to někdy vyjde, a je třeba vezmou zpátky.

Stojí tu bez útěchy. Bojí se, mají blechy.
Opravdoví andělé se zamračenou tváří
pozorujou měsíc jak vytrvale září.

Uzoučká pěšinka uprostřed močálů,
ukryta v mlze, se plazila do noci.
Po ni jdou postavy mlčky a pomalu.
Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci.

Sídla v zemi mají. Křída pelichají.
Padlí andělé se špinavým peřím,
s nadějí vzhlížely k zamčeným dveřím.
V nebi je málo chtěli. Šklebí se - zapomněli,
že na zem z nebe spadli to protože kradli.
Šlohli asi kus nebeský krásy.
Sídla v zemi mají ...